BIG NEWS!

2. března 2014 v 11:32 | Lobelie |  Blog and me
Whoa! To už je let. Předpokládám, že po čtyřech letech už mě tu nikdo nečekal, takže vám nebudu až tak vyčítat, když na mě zapomenete *smutná slzička*. Nečekala jsem se tady vlastně ani já sama. Ale pak mě jednoho krásného slunečného dne náhle přepadla chuť zase něco zrecenzovat, pořádně podrbat, vložit do toho kus sebe etc. etc. etc., vime, a BUM! Vzpomněla jsem si na svůj ušasný blog, který (byť s pauzou kvůli záškodnici) vedu už od roku 2007... a nějak se mi zastesklo. Takže ano, jsem zpět! (Teda snad, to říkám vždycky a pak se na to vykašlu, hh.) A budu recenzovat a drbat a shazovat a budu hrozně zlá a kritická... dobře, tak spíš ne ^.^
A mimochodem, WORSHIP ME! WORSHIP ME! Po čtyřech letech jsem si na první pokus vzpomněla na heslo! Což je s podivem, když vezmeme v úvahu poměr mezi jeho délkou a děravostí mojí paměti. Zvláštní. Asi mi to bylo souzeno ^.^
Inu, netvrdím, že se trošku nečervenám, když si čtu některé svoje staré články, ale... ono to ke mně asi patří. Patřilo. A čtyři roky jsou chtě nechtě v těchto jalových telecích letech dlouhá doba, během níž se toho na mé straně barikády stalo víc než dost, ať už v tom dobrém, nebo v tom horším slova smyslu.
Mimo tohohle mám ještě další dva blogy, na něž zhruba stejně kašlu. Jeden měl být původně o muzice, ale nakonec se z něj stal můj fňukací deníček, což nebylo úplně ono. Ten druhý obsahuje moje povídky a autorskou tvorbu - nutno ovšem říct, že je tam od založení těch článků asi tak pět a čtou ho asi tři lidi. (A všechny osobně znám. Hah.) Můj problém je totiž to, že mi hrozně trvá něco napsat/dopsat a ani poté si zpravidla nejsem jistá, že je to něco, co je dostatečně dobré a měl by to číst někdo další.
No, každopádně je tenhle blog asi to nejauntentičtější, co se dá najít. Jsem to já v průběhu dlouhých sedmi let (bože, připadám si stará), jsou to věci, které pro mě byly důležité, některé se během té doby měnily, některé zůstaly.
Ale pořád jsem to já. Desetiletá slečna, co si tenkrát v prosinci 2007 založila blog, holčička, která milovala kočky a kreslené seriály.
A víte, ono mi to asi svým způsobem zůstalo.

Tak, teď už můžete začít předstírat, jak jste srdečně rádi, že jsem zpět. A doufám, že jsem třeba aspoň během doby mého snažení třeba někdo zabloudí...

Jo a přemýšlím o změně designu, ale vzhledem k mému ob-čtrnáctidennímu stěhování z jednoho počítače na druhý vážně nevím, jestli na to budu mít čas a nervy.
 

One more night to live

14. září 2010 v 20:34 | Lobelie |  Blog and me
Nechci říct, že končim. Nechci říct, že nekončim. Prostě nechávám ležet ladem. Nerušim, to rozhodně ne. Možná se vrátim. Ale poslední dobou jsem furt trochu - trochu dost - mimo, ať už psychicky či fyzicky. Berte to jako takovou hibernaci.

Možná se vrátim, možná ne.

...Protože jsem nechtěla použít to hnusný slovo POZASTAVENO.

Vymejšlení titulků je OPRUZZ

31. srpna 2010 v 12:32 | Lobelie |  Blog and me
Tak jsem tu teď nebyla, což by asi zasloužilo omluvu. Jednak teď hodně věcí házim na Hate Crew, jednak se mi prostě nechtělo, proč to zastírat ;-)

Jenom jsem chtěla sdělit, že na LoB je další část Studny, kdo to čtete (nikdo? Proč mě to neudivuje?). To znamená, že už tam jsou tři části.

Fajn, to by bylo tak informačně. Dodělám pár recenzí, ale dřív než za tejden to nebude, protože náplní mýho dne se stalo: 1) poslouchání muziky (především - to už i předtim, ale ne v takový míře) 2) psaní Studny/Telete/tý kraviny, co nevim, jak pojmenovat, protože je to takovej můj polo-deník. Není špatný mít alter ego.
Navíc zejtra začíná Opruz s velkým O, jak všichni víme, což znamená, že budu muset zase prohrabat svý skříně atd. Na druhou stranu to taky znamená, že po dvou měsících vytáhnu svůj drahej sporthadr. Doufám, že jsem někam nezasela svůj pracně vydřenej pásek, to by mě naši zabili :D I když kdoví, jak to tam teď bude vypadat, no...

A jinak? Asi nic. Jenom, že jsme vlastně všichni hrozný satanisti :D Adiós.
 


Hate Crew

25. srpna 2010 v 20:54 | Lobelie |  Blog and me
Tak mam ten druhej blog... Na tomhle budu pořád fungovat stejně, jenom s drobnejma změnama. Muzika a mý osobní kecy se přesunuly tam, takže už vás tady s tim nebudu opruzovat. Koho by zajímaly mý kecy, Reaperování a nekonečná Allufílie, může tam zajít.


The Reaper

Hudební řetězák

25. srpna 2010 v 17:07 | Lobelie |  Řetězáky
Zas jeden článek... Sorry, momentálně je blogování to poslední, na co mam náladu. Žiju Studnou, Telenovelou, klavírem a svejma iTunes a tím to hasne.

1. Máte raději rock nebo metal? Metal, jak už psala sestra, je s velkym M!!

2. Nejoblíbenější skupiny: moje věčná láska Children Of Bodom, pak taky Nightwish, Sonata Arctica, Dragonforce, Within Temptation, Catamenia, Ensiferum, Moonsorrow, Eluveitie, Korpiklaani, Blind Guardian, Hypocrisy, celkem i Iron Maiden, poslední dobou Madder Mortem... Je toho víc. A stará klasika Trollech :D

3. Čím vás zaujaly zrovna tyhle? Hm... Že by tím, že uměj hrát? A v případě Trollech je to navíc prdel :D

Brutal Assault 2010 aneb Reaper v plavkách

15. srpna 2010 v 21:49 | Lobelie |  De-nick
Alexi here, Alexi there, Alexi FUCKIN' EVERYWHERE!!!

Ách... Právě jsem prožila čtyři nejkrásnější dny svýho života a to říkám se zcela čistým srdcem, takže se nezlobte, že jsem stále poněkud mimo.
Začalo to tím, že se do mýho pokojíčku jeden krát dva metry nakvartýrovaly moje dvě drahé sestry (tzn. kapela se sešla), takže nebylo divu, že dneska mi trvalo půl hodiny, než jsem pod tím bordelem opět spatřila siluetu stolu. Ale o tom řeč neni, já tam mam bordel i tak.
Nejkrásnější na tom bylo, že byl fesťáček jménem Brutal Assault (nikoli Esolt, jak se nám snažila nabulíkovat Prima v reportáži z minulého roku spolu se spoustou dalších věcí). Co to znamená? Že se město nepříliš vzdálené od mého bydliště - ono město, jež se zove Jaroměř - na ty čtyři krásný dny proměnilo v Metalovej ráj. Nikde žádnej hoper, diskant, technař či šampón a hudba se dala hodnotit pouze na tři stupně - Good, Really great a FUCKIN' AWESOME, DUDE!
Do první skupiny jsem zařadila asi tři kapely, co mě neoslovily - nebudu jmenovat. Přesto se to dobře poslouchalo.
Do druhé skupiny jsem zařadila svoje oblíbené bandy, jako třeba Moonsorrow, Ensiferum, Madder Mortem, Hypocrisy nebo Catamenia (kterou jsem ovšem nestihla, takže jsem byla nucena se podívat jenom na video. I když mně to zas tak nevadí, a to už přibližně dva roky, co tam chybí Olli).
Do třetí skupiny jsem mohla dát jenom jednu kapelu, kapelu, která je už šest let mojí absolutně nejoblíbenější. Kapelu, která odehrála nejlepší koncert, jakej jsem kdy měla to štěstí vidět. Ta kapela se nazývá Children Of Bodom. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem tam stála, zírala na ně jak uhranutá a spolu s X dalšíma lidma jsem vyřvávala refrén od Hate Crew Deathroll. A když přišla skladba Angels Don't Kill, kterou tak srdnatě miluju, byla jsem v hajzlu, ve kterým jsem doteď. Ten pocit, když prší, vy stojíte mezi lidma, zpíváte spolu s Alexim slova u mě nedokáže nic nahradit. Navíc výběr písniček byl... Nepopsatelnej. Hráli všechny moje nejmilovanější (kromě dvou, který tam nebyly kvůli času). Hate Me!, Blooddrunk, In Your Face a další.
Navíc o pódiový kravinky jsme taky připravený nebyli, když např. byl Jaska trefen lahví. A když Janne začal hrát Jump od Van Halen, málem jsem chcípla smíchy.
Zlatým, ryze českým hřebem bylo, když Alexi divákům (mezi nimiž jsem byla, MUÁ!!) poděkoval. Kurva, co on má co děkovat, a česky, to mi není jasný. Mělo by to bejt naopak. Fňuk. Proč mě do hajzlu dostalo jedno blbý "děkuju"? Teda, já to vim, ale plácat o tom, jak je frontman Bodomů krásnej a úžasnej, to by mi bylo platný jak Morbivodovi mrakodrap.
Navíc zvuková zkouška byla taky slušně vyvedená (zajímalo by mě, kterej z nich vymyslel pustit na plný pecky do beden country a do toho zkoušet zvuk nekonečným opakováním slova "fuck").
Tak mě tak napadá, že Alexi je asi jedinej člověk na světě, co dokáže z fleku poslat jedenáct tisíc (nebo kolik) lidí do prdele a všichni ho za to milujou. I když ono ho nejde nemilovat...
Ale dost už.

Jinak vycházely najevo zajímavý věci a Bodominjärvi se za jednu noc stalo hlavní kulisou k nejnovější finské telenovele :D Zkoušeli jste si někdy Reapera představit v dvojdílnejch plavkách? :D

Nejpoužívanější větou (slova a útržky jako Ááách, sladký, krásný, Allu, Henri, Metal, lopata, kytka a roura nepočítám) onoho pobytu se stalo veledůležité oznámení "Henri on Toi Toi ssa."

Miluju rohlíky.
Miluju jméno Henri.
Miluju Alexiho.
Miluju C.O.B.
Miluju Metal!!

Pokud bude mít někdo jakýkoli výhrady k čemukoli, co jsem tady teď vypsala, pošlu na něj Reapera a ten ho zrube lopatou tak, že ho vlastní kytara nepozná!

Kolme kättä ja kuusi penistä, mä mutantti oon!

Stories from a motherfucking Studna - preview

2. srpna 2010 v 21:35 | Lobelie |  Blog and me
Toto je prosím první část po všech stránkách (no, po všech ne - jenom po těch, co dělala siskone) dokonalé metalové fanfiction Stories from a motherfucking studna (dále už pouze Studna), kterou jsme vymyslely s mojí všestranně nadanou a kromobyčejně finofilní sestrou Hate.

Tohle je jenom preview! Zbytek se bude v době (ne)dohledné nacházet ve společným doupěti http://www.ladiesofbodom.blog.cz

Pokud kdokoli umíte finsky, hlavně to nepřekládejte... Jinak by nás mohlo potkat něco nemilého. Třeba rituální obětování pračce by Alexi a spol.

Všechny postavy jsou skutečné, ale nesmějí o tom vědět. A všechny události... MWAHAHAHAHA!

Stories from a motherfucking studna
Kapitola 1:


Do you really know me? I might be a God.

1. srpna 2010 v 14:59 | Lobelie |  De-nick
Už nevim, jak smysluplně pojmenovávat články, takže taky budu krást úryvky z textů třeba Childrenům, NW nebo Sonatě. Nebo tak.
Teoreticky se nic novýho neděje, jenom jsem v trochu lepším rozpoložení kvůli prázdninám. Trochu.
Spousta informací mi byla, jak jsem si všimla, zatajena => moje okolí mě začalo slušně iritovati. Pořád mám pocit, že jsem nepochopený neschopný tele, ale to mám čtyřiadvacet hodin denně 365 dní v roce. Smutné? Jo.
Přemejšlela jsem, že si založim novej blog, o muzice, žvástech a výtvorech onoho neschopnýho telete, kterým jsem. Už mam i adresu... Ale nemam design, jelikož se mi ňák jebe comp a na opravě furt nebyl, páč maj dovolenou.
Témata tejdne jsou furt stejný, furt na ně stejně jebu a jebat budu, i kdyby bylo jako téma jánevimco (dobrá, bejt jako téma tejdne Alexi Laiho, možná bych to zvážila).
Začala jsem mít sociální fóbii. Nesnášim, když na mě lidi čuměj a tvářej se, jak kdybych byla kus psího hovna. Pak mam chuť zaječet si Co čumíš?! Čum si jinam, ale ne na mě, když se ti tak nelíbim, zmrde! Případně si mě všímaj (ty, co znám, a nechci znát) proto, aby si ze mě vytáhli to, co potřebujou - a já pak nejspíš záhadně zmizim, když se objeví někdo zajímavější.

Nebudu tady vykecávat, jak jsem hrozně složitá a nepochopená osobnost. Složitá? Těžko. Nepochopená? Možná. Protože mě nechápe nikdo včetně mě samotný. Nechápu sama sebe, nechápu svět okolo sebe, nechápu jeho řád a nechci ho chápat. Mně stačí ke štěstí, že tráva je zelená, slunce svítí, existuje muzika, která mi dodává pocit lepšího světa (bohužel fakt jenom pocit) a že když chci na některý lidi srát, tak na ně srát budu. Jenže lidi nejsou bohužel nic než blbý závistivý opice, takže takhle to nefunguje. Škoda, mohlo by bejt líp. Když člověk potřebuje pomoct, tak nikdo neumí udělat nic lepšího, než říct "Jo, to znám," nebo "Hm." Ale nepomůže, protože si musíte pomoct sami. To mě na tom štve.

A poslední měsíc si pokládám furt tu samou otázku: Jak může někdo tvrdit, že mě zná, když neznám ani sama sebe?
Je jedno, jestli jsem reinkarnace Archiméda nebo pedofilního německýho důchodce jménem Helmut. Je důležitý, co jsem teď. I když pravda, jak by se zeptal Fríťa: Co je vlastně důležité? Těžko říct.

End of fucking story.

A teď si obrátim stránky naruby!

18. července 2010 v 17:02 | Lobelie |  Blog and me
STRÁNKY, ne spodky ani nic podobnýho, proboha. Jsem dočasně zpět, pak zase budu pryč, snad dám vědět.
A teď to důležitý:

Rozhodla jsem se překopat blog. Nemyslim obsahově, spíš co se týče řazení, estetiky apod. Nejspíš to udělám po vzoru Lenky - kdyby to nějak vadilo, pochopitelně to zase překopu zpátky.

Problém je v tom, že mám spoustu nepodstatných rubrik, které jsou prázdné. A protože s naší rychlostí netu (>.<) jsem obrázkování vzdala, jsou tak trochu na houby. Vim, že si přidělávám práci, ale mně se to řazení prostě líbí *.*

Originalita se právě unudila k smrti a umřela, za což se extrémně omlouvám.

Gomenasai.


Vidíš, Ayume?! Sehnala jsem Svatou knihu! :D

Kraťounká omluva

4. července 2010 v 23:20 | Lobelie |  De-nick
Teď se tady po dobu cca 14ti dnů nebudu vyskytovat, sorry. Články jsem nepřednastavovala, poněkud jsem to nestihla, další sorry.

P.S. Pořád žiju.

Kam dál